Co je tedy příbuzenská plemenitba?

V?eobecná definice příbuzenské plemenitby: Pod pojmem příbuzenská plemenitba rozumíme páření zvířat, která jsou (je?tě) více příbuzná ne? je průměr v populaci.
A zde začíná dilema. Příbuzenská plemenitba je v populaci zcela specifický pojem a v ka?dém případě také pojem relativní. Odpovídající je také protiklad příbuzenské plemenitby - heteróza - jen relativně definovatelná. Jeden z prvních, který se zabýval matematickým přepočítáváním stupně příbuznosti, byl americký vědec Sevell Wright. Podle něj je také pojmenován tzv. "Wrightův koeficient příbuznosti", který zohledňuje následující parametry a to počet v?ech společných předků a počet generací a? k těm společným předkům podle vzorce (pozn. překladatelky Wrightův vzorec) k výpočtu stupně příbuznosti mezi dvěma chovnými jedinci.
Díky tomuto vzorci lze vypočítat nejenom stupeň příbuznosti mezi dvěma zvířaty, nýbr? i koeficient příbuznosti potomků obou těchto jedinců. Tolik teorie.

A? do konce 20. století se v kynologii nevypočítával průměrný stupeň příbuznosti v populaci. Tak?e se pou?íval pojem příbuzenská plemenitba jen při úzké příbuzenské plemenitbě (tedy páření se mezi nejbli??ími příbuznými, tj. mezi sourozenci nebo mezi otcem a dcerou atd.). Slab?í forma příbuzenské plemenitby, jako např. liniový chov je je?tě i dnes v mnoha klubech propagována jako mo?ná strategie chovu. Nemů?e se to nikomu zazlívat, proto?e a? do nedávné doby nebylo známo nic lep?ího. Dr. Hellmuth Wachtel z Vídně zavedl u ve?kerých krytí, která jsou více příbuzná ne? je průměr v populaci u dané rasy, pojem úzká příbuzenská plemenitba. Zvolil tento výraz, proto?e chyběl popis pro v?echny praktiky v chovu, resp. pro stavy populace, které vyvolávají zvý?ené kolísání v genu popř. genové upevnění jako sní?ení genetické rozmanitosti.
Příbuzenská plemenitba, pod kterou se rozumí také úzká příbuzenská plemenitba a rovně? liniový chov, příli? malé populace, pou?ívání příli? málo krycích psů ve srovnání k počtu fen - v?echno toto má stejný účinek a to zvý?ení homozygotnosti, resp. ztrátu alel a fixace v takové míře, která má v populaci znepokojivý rozměr. Příbuzenská plemenitba vede k inbreedingové depresi a její následek - ztráta ?ivotní síly (?ivotaschopnosti) se vyznačuje předev?ím méně zdravými psy, slab?ím růstem, sní?enou plodností a výkonem, sni?ováním inteligence, naru?eným chováním a sní?enou péčí fen o svá ?těňata.
Pro správné porozumění: Příbuzenská plemenitba nezpůsobuje dědičné vady tím, ?e po?kozuje genotyp, nýbr? zviditelní recesivní (skryté) dědičné vady v genotypu jednoho zvířete následně u jeho potomků. To mů?e ale např. u polygenní dědičné vady trvat mnoho generací ne? se tato dědičná vada ve fenotypu psa upevní. Zásadně platí: Jedna populace je o to zdravěj?í a pro budoucnost zaji?těněj?í, čím je vět?í. Samozřejmě také u velkých populací musí podle zdravotních ukazatelů docházet k selekci. Bohu?el ale také přísná selekce rovně? redukuje genotyp, co? se musí zohlednit. Na druhou stranu mů?e být také velká populace v genetickém počtu "malá", kdy? zpravidla pochází z malého počtu předků - zakladatelů nebo kdy? se z příli? malého počtu krycích psů upřednostňují v chovu jen někteří. Zachování nebo vylep?ení genetické různorodosti vy?aduje dostatečně velkou základnu (nejméně 200 chovných jedinců) a vy??í procento vyu?ívaných krycích psů (v ideálním případě 1:1 a vý?e). Rozumí se, ?e tento ideální stav je v praxi sotva kdy realizovatelný, ale je nutno si v?ímat toho, ?e geneticky efektivní populace nikdy není vět?í ne? počet krycích psů krát čtyři.

Shrnutí

Podle vý?e je?tě existující různorodosti , tzn. velikosti geneticky efektivní populace, mohou spojení pokud mo?no co nejméně příbuzných zvířat způsobit značné zlep?ení problémů s dědičnými nemocemi a inbreedingovou depresí. Nutné odstoupení od pou?ívání úzké příbuzenské plemenitby sice ztě?uje ?lechtění jednoho po?adovaného typu, ale díky různorodému chovu na?eho plemene u? stejně není nutné vy?lechtit pouze "jeden typ".

Proto?e úzká příbuzenská plemenitba působí zvý?eným rizikem onemocnění a s tím spojeným genetickým po?kozením, které pro mnoho psů znamená utrpení a brzkou smrt, diskutuje se ji? v Holandsku o úředním zákazu liniového chovu a dokonce o zákazu chovu silně dědičně zatí?ených plemen.
Dal?í signál přichází z Finska. Od roku 1994 nedostanou vrhy, které jsou příli? degenerované nebo jejich? rodiče ji? produkovali příli? mnoho potomků průkazy původu.
V Německu musí o roku 2002 chovatelské kluby plemen, která se ji? díky dědičným vadám stala nápadnými, podle zákona předlo?it své chovatelské programy, které tyto defekty omezují.

Jaká je tedy situace u hovawartů v německém klubu RZV?

Silný vzrůst koeficientu příbuznosti vznikl v letech 1989 a? 1993 díky znovu sjednocení Německa a s tím související převzetí hovawartů z bývalého NDR. Tam se toti? ve velké míře provozoval liniový chov. Připomínka: Koeficient příbuznosti 6,3% jako tomu bylo v roce 1993 znamená, ?e v?ichni hovawarti jsou si průměrně příbuzní jako bratranec a sestřenice!
RZV klub má v současné době asi 6000 členů s rovně? takovým počtem psů. Průměrná doba vyu?ívání psa v chovu je 5 let, tzn. ?e ka?dý pátý rok dochází ke změně generace. V RZV bylo v letech 1998 a? 2003 u 502 vrhů vyu?ito 213 různých psů a 307 různých fen, tedy ka?dý pes kryl průměrně 2,35krát a ka?dá fena měla 1,63 vrhů za svůj ?ivot. Z toho vyplývá, ?e v RZV je poměr psů k fenám 1,45 : 1,00 tedy velmi blízko k ideálu 1:1!

Jak toho bylo dosa?eno?

Nejpřísněj?ím opatřením bylo jistě omezení počtu krytí u psů. Na začátku bylo plánováno 5 krytí za ?ivot psa. U následné kontroly potomků mohlo být při existenci určitého procentního podílu těchto zkontrolovaných potomků povoleno dal?ích 5 krytí příslu?nému psu. Dnes u? krycí pes překročí jen zřídka těchto 5 povolených krytí, to se stává jen ve vyjímečných případech pod kontrolou poradce chovu. Toto opatření bylo po mnoho let jedinečné v celé kynologii! Přední genetici v Německu a ve ?výcarsku (např. prof. Distl, prof. Gaillard, paní dr.Eichelberg.) propagovali toto jako příkladné a některé chovatelské kluby v Německu např. klub ?výcarských sala?nických psů (SSV) následují tohoto příkladu.

Na závěr bych chtěl je?tě jednou citovat dr. Wachtla z Vídně: "Je na čase, aby u? dědičná výbava plemen psů nebyla více zneu?ívána, naopak jí musíme udr?ovat a zachovat v kontrastu k dosavadnímu systému chovu, který povolil zneu?ívání na úkor budoucích generací!"

Gisbert Langheim Prezident IHF (mezinárodní federace hovawartů - sdru?uje 13 chovatelských klubů plemene hovawart z Evropy a USA) a RZV

Přelo?ila: Michaela Weidnerová